Tři měsíce v roce ohnivého koně (a jak je všechno trochu jinak) & 3+ HODINOVÝ VÝKLAD

Ahoj, ženy moje krásné!

Vítejte u nového článku, jsem moc ráda, že jsem se mohla do následujících řádků zanořit a aspoň trochu přepsat myšLenky, které táhnou mou myslí jako letní bouřkové mraky.

Víte co mi udělá velkou radost? Když mi napíšete do komentářů, nebo pod video >>na YouTube<< vaši zkušenost s tím vším, co jste letos zažili, co jste zvládli, co jste si uvědomili, nebo naučili.

Tak jo, jdeme na to!

Když začínal rok ohnivého koně, tak nějak na mě všude skákalo, jaký ten rok vlastně bude. Jak moc rychlý, odvážný, akční, plný změn a pohybu a bla bla bla. Jasně, dává to smysl – kůň je symbolem svobody, pohybu, rychlosti, síly. Oheň používáme, když archetypálně chceme vyjádřit energii, vášeň, také sílu, život, povstání z popela, obnovu, ale i destrukci (tohle mimo jiné).

No tak jo. Natočila jsem o tom video, které jsem nikdy nevydala, protože “nebylo dost dobré” (protože hello perfekcionismus). No, a pak zase začal život životovat a já jsem tak nějak z jednoho období přešla rychle do dalšího a dalšího a dalšího a někdy jsem nestihla nic jiného, než zírat. Připomínalo mi to závod. A to je pro někoho, kdo má defaultní nastavení kompletně jiné, velká pecka. Fakt velká.

Takže se začaly vynořovat otázky a méně pohodlné odpovědi. Jeden z dotazů, který se mi převaloval v mé myšlenkové mapě byl třeba: “jak zacházíme se svou energií” – tj. jak moc/málo ji používáme cíleně; jak moc ji plýtváme a jak si ji chráníme. A umíme to ještě? Nebo jsme si zvykli na to, že nám tu energii pořád bere a my se pak divíme, proč jsme unavení (metaforicky, ale i prakticky).

Ale abychom si rozuměli – teď konkrétně nemyslím ty klasické energetické věci, jako jsou otázky toho, jak nakládáme s časem, jak moc produktivní jsme, nebo kolik toho stihneme zvládnout (a úplně nejlépe v krátkém časovém úseku) – takové ty „chlapské výkonnostní věci“. Ani ty, jak si energii chráníme (téma na jiný článek, pokud byste chtěli).

Naopak – směřovalo mě to k otázce, jak nakládáme s vlastní životní silou – Qi, či jinými ekvivalenty.

A tak kolem sebe pozoruji několik věcí a říkám si – pokud jste vysoce citlivý človíček a ještě žena, Ohnivý kůň je pro vás zajisté úplně jinou projížďkou než pro ty, kteří jsou neurotypical.

Třeba tak, že nás ne nutně žene dopředu, to ano, ale jako druhotný efekt. Protože to hlavní, co nám ukazuje je to, že v tomto závodě života už fakt dál běžet nechceme. A tak shazujeme, co není naše, jdeme do morku kostí (a své osobnosti) a obnovujeme, pohazujeme hřívou a dupeme kopyty. 

Vydržím vše, jen ne svůj hlas

Zajímavé je, že v posledních měsících si čím dál víc všímám jedné věci, a sice, že nejvíc unavené ženy kolem jsou ty, které vydrží vše a to dost dlouho, takoví ti “držáci”. Vydrží rodinu, práci, povinnosti, podvolují se, snaží se narvat své představy do jakési formičky o tom, jak by měl život vypadat. Někdy takto osekají i obraz o sobě samé, protože nezbývá síla na nic jiného.

A tento rok tak nějak ožívají – zahazují otěže, některé teprve povolují, ale chápu, že takhle ne. A rozbíhají se – za hlasem se své duše, za hlasem potlačovaného cosi, co nyní řve tak hlasitě, že by to i hluchý slyšel.

Proto mě napadá, zdali ta “koňská svoboda” v letošním roce, není trochu jiná, než jsme čekali, resp. zdali nepřichází surověji a rázněji. Protože přestat nést a žít to, co není naše, je někdy jak z úplně nové dimenze.

Rytmus, nebo disciplína?

Tím největším tématem tohoto roku je pro mě návrat k vlastnímu rytmu – ne kalendáře, ne k zabijáckému tempu sociálních sítí, ne k rytmu světa okolo. Ale rytmu těla, energie, života, který žiju.

Když si nějaké ty nitky občas spojím, tak víc než chápu, proč tolik citlivých žen cítí kombinaci únavy, obrovského hněvu, žalu, smutku a vnitřního nenaplnění. Mají pocit selhání, pocitu, že jsou “pozadu”, nebo pocitu motání se v kruhu. Ale co když tohle jsou jen symptomy něčeho hlubšího? Co když tohle všechno je nějakou zprávou? Možná nám nechce nic vzít (kromě růžových brýlí), ale spíše nám chce přehodit vyhýbku a hodit nás na jinou kolej.

Nevím…Co když?

Tak jak ten kůň tedy chutná? Heslo: “máš na míň”!

 Mňo, dozajista pro každého jinak. Po několika měsících mám pocit, že energie tohoto roku není nutně o rychlosti. Možná bych to popsala spíše jako odvahu. Odvahu říct ne, odvahu nebýt všude, odvahu být víc – dovolit si být víc podle sebe, ne podle měřítek externího světa. 

 Nechat věci nedokončené, přestat dokazovat, najít odvahu zpomalit ve světě, který se točí rychleji, než kdy dřív. Říkat ne, když necítím ano. Hledat neprošlapané cesty, které jsou nepohodlné. A užít si ty, které máme rádi.

 Nenaplňovat svůj potenciál, ale žít ho. Užít si toho míň, ale podle sebe, do hloubky, do pomalosti, do rozdílných chutí a nemít fotku z Dubaje. 

 Co když právě tohle je ta největší svoboda? Opadnutí okovů?

To heslo „máš na míň“ – je přesné – už nemusíme být všude, byť bychom to zvládli, protože ta cena za to, že něčemu, co dělám jen ze zvyku, řeknu „ano“, je vysoká – řeknu totiž „ne“ něčemu, na čem mi opravdu záleží.

Kůň v symbolech

Ještě, než se zavrtáme do studnice moudrosti symbolů (ehm, spíš toho, jak to naciťuji já, haha), tak bych chtěla pohovořit o slovu síly. Víte, že každý rok si toto slovo volím (předchozí rok zde 2025) – začala jsem o tom psát sem v roce 2024. Předtím si myslím, že se spíše jednalo o jakýsi pocit/nacítění. Až pak jsem tomu začala dávat konkrétní formu. Nicméně rok 2026 a volba slova síly probíhala docela zajímavě a zvláštně…

Natočila jsem o tom separátní video (video a samostatný článek je pak k dispozici >>tady<< bude doplněno), protože tohle slovo, či spojení, chodilo ke mně pomaličku, a formovalo se postupně. Nicméně pak začalo být docela dost hlasité, abych pochopila proč. Stále si nejsem 100% jistá, jestli to je to správné, většinou se mi lépe přemýšlí v angličtině (ano, mám to tak posledních 20 let), takže nevím, jestli to ještě trošku nevybrousím. Nicméně takhle to je – surové a syrové, pravdivé, autentické, neopracované. Co z toho vznikne na konci, nevím, ale chce se mi říct, že rozhodně diamant. 🙂

Nějakou tarotovací kartičku dáme?

Co myslíte,  kterou cítíte, že by tak mohla energii tohoto roku ztělesňovat? Třeba Síla?

Ale bacha! Ne síla výkonu, ne síla nátlaku, ne síla útlaku. Ale síla ženy, která se naučila zacházet jemně s tím, co silné je – se svou vnitřní silou, energií (která není pro všechny), citlivostí, vnitřním ohněm. Ví, kdy přidat dříví na podpal, a kdy naopak trochu foukat; vybírá si své bitvy. Ví, do čeho investovat a ví, že jeji energie není pro všechny a nemusí věci dělat tak, jak se dělají.

Nemusí, když jí to nevyhovuje.

A co takhle nějaká ta runa?

Ale jistěže. Ehwaz, zřejmě? Tak trochu očividně – je to runa koně. Ale nepřipomíná zběsilý úprk a trysk. Naopak, spíše působí jako důvěra. Důvěra v sebe, v náš další krok, ve směr cesty, byť konec je v nedohledu.

Doplnila bych to runou Berkana.  Ta nám chce ukázat jak můžeme růst z našeho ženského principu, jak se můžeme znovuzrodit a přitom být stále citliví a uzemnění.

No, někdy je to pěkný ořech – důvěřovat cestě, i když nevidíme/neznáme celý plán. Třeba známe jen první 3 kroky a nic dalšího.

A možná právě to je jedna z největších lekcí letošního roku. Udělat první krok a zkusit vykročit.

A co kosti Země? Nějaké?

Určitě bych volila růženín – laskavost, souznění, naslouchání, jemnost. A také třeba granát, karneol, obsidián. Každý je na něco jiného a každý z nich můžeme v následujících měsících použít jinak. 

Možná by stálo za to zvážit, který z kamínků vám připomíná pocit bezpečí – protože právě bezpečí tvoří ten jemný polštářek v průběhu změn.

Chvostem článku…

Když se dnes, po několika měsících, ohlédnu za energií roku ohnivého koně, odnáším si jednu jednoduchou myšlenku.

Možná sem nepřišel proto, aby nás naučil běžet rychleji. Možná sem přišel proto, aby nás spíše naučil zacházet moudřeji s vlastním ohněm a s pocitem vnitřního bezpečí. Aby ukázala, že i pocit viny se dá spálit – hlavně ten, když musíte rušit plány, protože se necítíte dobře a už víte, že zdraví je vždy na 1. místě…

A poznat rozdíl mezi tím, co nás pohání a tím, co nás vyčerpává…Bez odsouzení, bez viny, bez dalšího šumu, co tam programově míváme. 

Říkala jsem si, jestli zde zmíniti nějaká astrologická umístění, která to v poslední době měla opravdu náročnější (jen namátkou – Severní uzel v Rybách, někdo?), ale to by se pak zvrhlo v delší list…Tak třeba někdy příště, co myslíte?